Pod nadvládou noci 18

Ryenne se zatmělo před očima. Musela se chytit kuchyňského pultu, u kterého zrovna ničila další sadu nožů – pokus o vaření číslo tisíc dvě stě padesát, nebo tak nějak. Doposud si nezvykla na vize, které ji přepadaly nepřipravenou. Jediným varováním byla temnota, i když ani ta nepřicházela zrovna načas.

Dech se jí prohloubil a na kůži naskákal ledový pot. Sesunula se na kolena a obličej přitiskla k ledovému kameni. Za nestálého lapání po dechu sledovala výjevy její mysli.

Viděla muže, vysokého a pohledného, ale jeho duše byla temná a zkažená jako samo peklo. I když to nemohla zaručit, protože v něm nikdy nebyla. Muž na cosi ukazoval, pohled upřený na ni.

Ne, opravila se, skrze ni. Otočila se a tentokrát čelila ženě. Krásné, ale smrtelné ženě, která v rukou držela mrtvé tělo neznámé ženy. Smála se, jako by právě vybalila svůj vánoční dárek, po kterém vždy toužila. Pak vize přešla do jiné. Tentokrát uviděla Liu, jak stojí rozkročená u úpatí schodiště v jejím domě a čelí vysokému muži s dýkou.

Ryenne sebou škubla, když dýka proťala Liino srdce. Horká slza jí stekla po líci a ukápla na kámen. Když se její tělo sesunula k zemi, zahlédla nahoře v patře štíhlého muže. Téměř okamžitě zmizel a nahradil ho obraz Thei, vrčící a kroutící se v křečích, jak její tělo procházelo první proměnou. Naproti ní stál pan Temný a zkažený a usmíval se. Pak vytáhl pistoly a namířil ji na vlka, jež se objevil před ním. Cosi zamumlal a vystřelil…

Vize zmizela stejně rychle, jako přišla. Jediné, co po ní zbylo, byla bolest. A strach. Tolik smrti, zachvěla se. Tolik ztrát. Pokud se něco nezmění, přijdou o členy rodiny. Teď musela zjistit, kdo byl ten muž, který vystřelil na Theu. I když vize nebyla dokončená, doufala, že minul.

A Thea ho znala, viděla to v jejích očích. To poznání a nenávist byly nepřehlédnutelné.

Silou vůle se vyškrábala na nohy a ještě stále roztřesená se opřela o linku. Nesnášela tu slabost, kdy z ní vidiny vytáhly energii. Vztekle popadla připravený sendvič a namířila si to do svého pokoje. Cestou se přidržovala stěny a nohy téměř táhla za sebou.

Potřebovala spánek, nebo sex. Z čehož ta první možnost byla v tuhle chvíli snáze dosažitelná.

<3 <3 <3

War seděl ve své pracovně – nebo měl snad říci Theině pracovně? Jeho útočiště, místo, kde mohl spokojeně řešit účty a peníze, bylo najednou jakousi – zcela jistě ne jeho – pracovnou.

Mohl se jen mračit na všechny ty dokumenty nesoucí její podpis a jméno. Mohl jen kroutit hlavou nad obrovskými sumami. Sakra, byl zvyklý, že většinu věcí ohledně domu obstaral Way a jeho magie – proto také nepotřebovali zbytečně utrácet za architekty. Stačilo jen nechat Wayovi týden a on dokázal postavit dům holýma rukama – doslovně.

Řekl jí, že ji miluje, což ho stálo nemalé úsilí. Ona mu řekla, že jeho zadek není k zahození. Nebral si to příliš k srdci, protože hluboko uvnitř doufal – ne, on věřil -, že ho také miluje. Označila si ho za druha, což byla jedna z těch nejjasnějších stop.

Zasněně se usmál nad tou vzpomínkou. Nemohl popřít, že to byl jejich nejlepší sex. Ne, že by ty ostatní noci stály za nic, ale zkrátka TA noc byla výjimečná. Přijala ho vlčice a Thea. Obě dvě ho pojaly za svého. Jen při vzpomínce na to mu bylo v kalhotách jaksi těsno.

Znovu se zahleděl na hordu papírů před sebou. Úplně na vrchu ležela závěť, která hlásala, že Thea je prakticky miliardářka. Proč si najednou připadal méně mužný? Protože jeho „holka“ vydělává víc než on?

Ta malicherná mužská pýcha. Bude žít ve stínu své ženy? Zvykne si? A co jeho hrdost? On byl válečník, co bojoval za životy svého rodu. Ona byla bohatá dcera jeho nepřítele, ačkoliv teď byla na jeho straně a její konexe sahaly jen na tu „dobrou“ stranu.

Věděl, že se chystá na přejetí firmy. Všechno mu řekla a neopomněla zmínit plán o vybudování pracovních sil pro jeho lid. Věděl, že i když bude dotčen, bude stát při ní. Proč se zdálo být tak logickým, aby živitelem byl muž?

Došel k černé lenošce u vestavěného a proskleného krbu – přísahal by, že tu minule nebyl. Stejně jako tu naposledy nebyla pohovka, chlupatý koberec a ani ten obraz na stěně.

Vypadalo to tu jako v jiném světě. Jak dlouho sem vlastně nevkročil? Týden? Měsíc? Popravdě to byly téměř dva dlouhé měsíce, které utekly jako voda. Plus jeden měsíc navíc a to byla doba, jak dlouho byl s Theou. Přišlo mu to jako roky a ty nejkrásnější v jeho životě.

Sedl si a zaklonil se tak, aby viděl na bílý strop. Uklidňovala ho představa, že když je venku na lovu, právě tady sedí předmět jeho zájmů.

Dneska zůstal v domě sám, protože jeho jsme-tak-nenápadní rodina se zkrátka a jasně vypařila. Proč mu do pekla nedal nikdo vědět, že se chystá zátah? Mile ráda by vybil svou přebytečnou energii bojem. Byl přeci jen velký, zlý upír, ne?

I když v poslední době kousal jen jednu osobu. Jeho myšlenky se opět stočily k Thee. Byl podpantoflák, jak mu bratři s radostí přezdívali.

Nejhorším na tom nebyl ten fakt, ale to, že s tím byl více než spokojený. Líbilo se mu být spárovaný s někým, jako je ona. Líbilo se mu jí patřit.

Zavřel oči a naslouchal ničím nerušenému tichu. Tohle byl jeho život. Jejich život. Nová naděje pro bratry.