Království Ledu a Ohně - kapitola 3

Královský kočár překročil hranici Ledového království. Ta novinka se šířila neskutečně rychle a dokonce i Laina matka začala vyšilovat. Nejen, že král druhé země neposlal ani ubohý vzkaz po poslovi, ale po dvou dnech stále nenavštívil hrad.

A kde se zdržel? Zvědové denně nosili novinky o pohybu královské rodiny - poslední hlásala, že bydlí v nějaké chatrči. Chatrči! To rozohnilo královnu možná tak stonásobně.

“Pro urozené se něco takového nehodí!” řvala vztekle. “Pro nás jsou stavěny paláce! V životě bych nohou nevkročila do nějaké špínou prolezlé chatrče!”

“Víme, matko,” ucedila Laia. Její bledá pokožka se stala téměř průsvitnou a obrovské černé stíny pod očima ji obviňovaly z několika dnů bez důkladného spánku smíchaného s hodinami pláče.

“Nebuď drzá!” vyjekla na ni. “Stále ještě jsi má dcera! Až budeš mít ženicha-,”

“-můžeš si dovolit cokoliv,” dokončilo za ni všech pět dcer najednou.

Laia se podívala na své sestry. Všechny byly mladší než ona, z čehož té nejmenší bylo pět let. Laia Dariu - benjamínka rodiny - milovala snad ze všech nejvíce. Sice se u ní už začínaly objevovat znaky vodní magie, ale neprojevila ani nejmenší náznak schopnosti krást dary druhých.

A nebyla to zatím žádná mrcha. Další rozdíl mezi sestrami a Laiou byl ten, že ony byly tmavší blondýny s vysokým hubeným tělem a téměř žádnými křivkami. Plus nebyly bledé jako sníh.

Což v případě, kdy máte právě tak bílé vlasy a světlou pleť nevypadá zrovna extrémně sexy. Spíš si připadáte jako chodící mrtvola. A ještě ke všemu vám od všeho toho pláče popraskají žilky v očích.

Nejstarší královská dcera vypadá jako špatně probuzená mrtvola a její sestry jako svůdné sirény. Nedivila by se, kdyby král vybral pro svého syna jednu z nich.

“Matko,” zaskřehotala Aiana, druhá nejstarší dcera, “prosím tě, uklidni se. Král se dozajista na hradě objeví. Přeci by nepřijel do tvé země jen proto, aby navštívil nějakou ubohou chatrč.”

“Souhlasím,” přidala se prostřední sestra. “Byl by to vrchol nezdvořilosti a pokud vím, královna Ohně si potrpí na tom, aby její manžel dodržoval etiketu, nemám pravdu?”

Všechny sestry - až na Laiu - se rozřehtaly. Ona jediná pozvedla dokonale klenuté obočí a sjela je pohledem.

“Královna si musela své postavení vydobýt, sestry,” utrousila. “Pokud si dobře pamatuji, v království Ohně byl problém s jejím přijetím. Přeci jen je upírka.”

“Krvesajové jsou monstra,” zacvrlikala Daria. Jak nevinné dítko, ona nemohla vědět, že upíři nejsou nijak zlí. Že jediné, co dělají špatně je jejich přežívání na krvi.

“Ale nejsou, zlatíčko,” otočila se na ni Laia. “Upíři se jen živí jinak než my, to je jediné. Nezabíjí a pokud ano, jsou stihnutí trestem smrti.”

“Ale Mayga říkala,” začala se mračit malá Daria. Laia ji nenechala nic doříct a pohledem sjela na rok a půl mladší dívku - Aianino dvojče.

“Mayga říká občas věci, o kterých nic neví, nemám pravdu, sestři?” Proč jen to znělo více jako zvířecí zavrčení, než hněvivý proslov, jak původně chtěla?

“Jak myslíš,” odsekla dívka, zcela zaujatá svou manikúrou. Matka po nich šlehla pohledem, dotčena jejich nezaujatostí.

I ona byla vysoká blondýna, jenže měla křivky - ty čirou náhodou zdědila ke své štíhlé postavě Laia. Stejně, jako barvu očí.

“Dej jim chvíli, matko,” pokusila se promluvit Laia, “možná jen chtějí poznat naší zemi a navíc, ta chatrč není nijak špatnou volbou k přenocování. Tím si získají tvůj lid.”

“Tím, že se vyválí ve špíně,” zahalekala. “To je podle mě docela zvláštní a nevkusný způsob!”

“Nemůžeš soudit druhé podle sebe.”

“Má milá,” rozesmála se královna matka, “já můžu všechno.”

Dobrá, povzdechla si tiše Laia, tudy cesta nepovede. Nejraději by teď byla ve své posteli v obležení onyxově černých přikrývek a ukryta v obrovské sloupkové posteli.

Dveře do sálu se rozrazily a dovnitř vtrhl udýchaný sluha. “Má paní,” zpomalil a hlasitě promluvil. “Královská rodina Ohně.”

Zloba v očích její matky opadla a okamžitě ji nahradilo vzrušení.

“Přiveďte je, přiveďte je sem!” tleskala rukama. Pak se otočila na své dcery a vykřikla: “Koukejte se rychle hodit do pucu! A neseďte tam tak nemotorně! To vás učitelé nic nenaučili?”

Laia se posadila, utahujíc si vysoký culík a narovnávajíc záhyby šatů. Když už vypadá jako chodící mrtvola, tak alespoň slušně upravená.