Matte seděl opřený o sloup v bohaté části Baltimoru. Ne, že by
se flákal, nebo podobným způsobem relaxoval, on vypracovával plán
útoku na Dům začátků. Ten, který stál naproti němu hrdě, stejně
jako jeho majitelka. Právě teď bylo něco málo okolo půl
dvanácté večer - do úplňku zbývaly tři dny - počítaje dnešek
- a většina měničů byla na sračky.
Vedle něj zašustilo křoví a on se nemusel ani otáčet, aby
zjistil, kdo to byl. Hubená ruka se dotkla jeho ramene.
“Iane,”
řekl a kývl hlavou, aniž se na příchozího podíval.
“Matte,
čekal jsem tě dýl,” odpověděl druhý muž. “Matka už je
nedočkavá, víš to, že?”
Pouze přikývl v odpověď. Nebylo třeba dále rozvádět, jak moc
byla královna netrpělivá. Znal ji dost dobře, aby to dokázal
odhadnout. Vždyť to byla ona, kdo z něj udělal upíra.
“Už
máš nějaký plán?” vyzvídal Ian. Kdyby Matte mohl, zabil by ho
teď a tady. Nikdy neviděl - a to vyrůstal mezi padouchy - větší
lišku převlečenou za husu. Jenže právě proto byl oblíbencem
jejich matky.
“Mám,”
odpověděl stručně. Nechtěl nic rozvádět do hloubky, nebylo
třeba. Pokud ten malej bastard chtěl vědět víc, stačilo, kdyby
utíkal za maminkou a schoval se jí pod sukně.
“Víc
mi k tomu neřekneš?” tentokrát v mu v hlase už znatelně zněla
rozlícenost. Matteovo tělem se okamžitě začaly šířit jiskřičky
nenávisti. Pokud někdy někdo mlel v jeho blízkosti ty kecy typu
“Nenávist mezi sourozenci je jen ukrytá láska”, nejraději by
mu rozmlátil obličej o krbovou římsu.
To, co cítil k Ianovi, byla čirá a nefalšovaná nenávist.
“Nemám
důvod říkat ti svůj plán. Pokud mi paměť slouží, ty máš
jen špehovat a ne se mi motat pod nohy,” promluvil mrtvolně
klidným tónem.
Ian sykl a stáhl svou ruku dolů. “Poslal bych tě do prdele, ale
ta cesta je pro tebe kurevsky dobře známá,” vyprskl. Matte sebou
škubnul. Trefa do černého, pomyslil si nevraživě.
Přes to všechno si zachoval ledově chladnou tvář. Přesně tak
vřelou, jako jeho srdce.
“Chce
vidět výsledky - co nejrychleji,” mlel si své stále dál ten
podvyživený retard.
“Já vím.” To byla celá konverzace. Pak už
jen následoval monolog neurčitých kleteb, ale byl by přísahal,
jak zaslechl “Pošahanej kretén”. Za to jediné by položil krk.
Když už byl Satan junior pryč, Matte se opět klidně opřel.
Ta obrovská klasicistická stavba s prvky romantismu se mu líbila.
Ve světě zloduchů se dal považovat za dítě, ale tuhle éru
zažil. A miloval ji. Zbožňoval kulturu a umění. Pamatoval si
přesně ten den, kdy byly dostaveny většiny budov v novodobém
mixu stylů. Kolik že to bylo let? Dvě stě? Ano, asi tak nějak.
Zhluboka se nadechl. Musel sám sobě přiznat svou slabost. Nechtěl
zabít Ophilii Strike. Už jen pro její příbuzenské pouto s
Theou. V tomhle světě nebyl čas na jeho tužby, připomněl si.
Tady vládla ruka temné a zasrané šlapky, kterou měl tu smůlu
nazývat matkou.
Nevěděl kolikrát přesně si tohle omlíval stále dokola a dokola,
ale svůj účel - nutit ho nenávidět ji - to plnilo na sto
procent.
Donutila ho zabít jedinou ženu, na kterému kdy záleželo.
Nemiloval ji, nemohl lhát, ale byl jí posedlý. Možná že i proto
se mu ve skladišti hromadilo tolik těl s hnědými až rudými
vlasy. Žádné nebyly jako ty její. A pak, když zahlédl jejího
ducha, začal po ní znovu prahnout.
Jediným žijícím spojením s ní byla Ophilie. Bylo jen krevní
pouto, protože ty dvě byly odlišné jako den a noc. Na rozdíl od
Thei, která byla drobná a zaoblená, Lia byla vytáhlá a poměrně
vypracovaná. Neměl takový typ žen rád. Doslovně ho nenáviděl.
Proč měl prahnout po svalnatém těle, když se mohl bořit do
křivek? Nesnášel tenhle módní směr, kdy jedna žena byla
svalnatá a druhou by ani neobjal kolem pasu.
U Domu se cosi pohnulo a on musel zamžikat očima. Spatřil ji. Když
mu před očima běhala ta malá žena, o které ve dne v noci snil,
mrtvé srdce se mu možná i rozbušilo.
Tentokrát ji sledoval delší chvíli. Viděl, jak dveře opustila
Lia a objala svou příbuznou. Spatřil záblesk dokonale bílých
zubů v Theiných ústech a lesk očí. Byla to ona, z masa a kostí.
Nikoliv jen výplod jeho bujné fantazie.
Jenže... Pokud by byla živá, znamenalo by to, že...
Jediným pohybem se vyšvihl do stoje a oprášil si zadní část
tmavých riflí. Tenhle vývoj novinek bude muset říct matce. Plán
W vyšel, zazubil se pro sebe, zaplaven bezmezným pocitem moci. Ale
pokud by to řekl královně... chtěla by ji pro sebe. Vzala by mu
jeho malou Theu a učinila z ní svou čubu. Ne, tahle malá fenka
byla určená jemu. Měla být jeho hračkou. Nadechl se a otřásl
se přicházející rozkoší.
Jak se zdálo, z nudné výpravy se nakonec stane hon na vlka. Získá
zpět svou hračku na šoustání. Teď měl víc než jen motivaci k
napadení tohle prokletého domu. Zazubil se a zachvěl očekáváním.
Tělem se mu šířil chtíč, který bylo nutno uspokojit.
<3 <3 <3
“War
o všem ví,” posteskla si Thea, když se s příchozí nocí
vloupala k Lie. Zrovna usedala do obrovského koženého monstra,
když uslyšela cinknutí o podlahu a následné tříštění skla.
Thea zvedla obočí a podívala se na třesoucí se Liu. “Je to
odvaz, ale ne až takovýhle.”
Lia sprostě zaklela a třesoucí se ruku si přejela ve zplihlých
vlasech. Theiny naopak zářily zdravým. “Promiň, Theo,” zavyla
Lia a zhoutila se do křesla. “Není to kvůli tobě, ani Warovi,
tohle jsou jen moje - zcela sobecký - důvody.”
“Co
je sobeckýho na tom, že tě likviduje úplněk?” zamračila se na
ni Thea starostlivě. “Popravdě mě hrozně děsíš, sakra, vždyť
jsi furt, jako by tě měl odfouknout příští vánek!”
“Sorry,”
zabručela omluvně. Thea nafoukla dětinsky tváře. “Neomlouvej
se! To nejsi ty. Nikdy jsem tě neviděla v tomhle stavu. To jsem
prošvihla každý úplněk?”
“Ne,”
připustila váhavě, “jen teď je to trochu jiný. Jsem vyčerpaná
i z práce na okrsku a těch věčných cest do márnice, z márnice,
do sídla, sem, a jen bohové ví, kam ještě.”
Thein výraz se zjemnil. “Měla bys s tím na den dva seknou,”
řekla tišeji, “nechci ti jít v blízké době na pohřeb. Podle
mě jich už bylo až až.”
Lia se uchechtnula. “Ne, to se bát nemusíš,” odvětila, “věř
mi, i když jsem vyčerpaná, zažila jsem horší.”
“Dám
na tebe,” mrkla na ni laškovně. Lia se v odpověď zašklebila a
opřela si hlavu o záda křesla. Chvíli jen tak odpočívala se
zavřenýma očima, pak se posadila a protáhla se.
“Jestli
jsem za poslední tři měsíce naspala víc, než třicet hodiny
spánku, budu asi nadčlověk.”
Thea se uchechtnula. “To už jsi, takže není co řešit.”
Lia zavrčela. “Nejsi vtipná,” odsekla a natáhnula si nohy před
sebe. “Já tady padám vyčerpáním kvůli tvýmu chlapovu, tobě
a vašim poskokům.”
“Hlavně,
že to máš na koho svést, že?”
“Poslala
bych tě do prdele, ale nemůžu, všeho všudy jsi furt moje
příbuzná.”
“Já
tě tam posílám pořád a rodiné závazky mi žádný problém
nedělají,” odpověděla zvesela Thea. Pak se její výraz změnil
na pokerový. “War přijde dneska sem. Kvůli řetězovému
odhalení se rozhodl mě zkontrolovat a odvést si mě domů osobně.”
“Konečně
k sobě máš tu pevnou ruku,” rozesmála se Lia. “Bylo na čase,
aby se z Wara stal chlap. Teda, myslím ve vaší dvojici, protože v
boji je to chlapák.”
“Nepotřebuji
znát detaily. Každý den se docela bojím, jestli se mi vrátí a
pak jen v duchu křičím radostí, když jo.”
“Tomu
se říká obava o své bližní,” usmála se Lia chápavě. “Asi
tak moc pečuju já o tebe. A stejně tak tě i miluju.”
“Mimochodem,”
změnila Thea téma, “už vím, co udělám se svým dědictvím.
Pomůžu ti založit další Dům začátků.”
Lie spadla brada. “Prosím...? Počkej, to přece nemůžeš!”
“Kristova
noho!” zařvala. “Jsem miliardářka! Nedokážu ty peníze
utratit do smrti a navíc už jeden dům mám, k čemu mi budou
další?”
“Jsi
si s tou smrtí tak jistá?” pozvedla Lia zvědavě obočí. “Já
předpokládám, že budeš žít dalších, řekněme tak, tři sta
let minimálně?”
“A
mezitím se mi do kapes furt posypou peníze. Občas utečou, ale
zase se vrátí,” protočila Thea oči. “A myslím to vážně.
Já ten barák nechci. A nechci ho ani vyhodit do koše, proto ti ho
dám. Je to nejlepší cesta, ne?”
“Dát
jen tak někomu dům není normální, zlato,” povzdychla si Lia.
“Navíc teď ani nevím, co bych s ním dělala.”
“Docela
často si stěžuješ, že musíš posílat pryč jedince, co se ti
sem zatoulají. Takhle budeš mít místa dost - ta budova je
obrovská - dost velká pro šedesát lidí.”
“Když
o tom tak přemýšlím,” promnula si Lia zamyšleně bradu, “mohla
bych to skloubit s prací, že?”
“Jasně,”
přikývla vědoucně Thea, i když neměla páru, o jaké práci Lia
mluví. “Skvělej nápad.”
Lia, zcela pohlcená svýma představami, vášnivě pokyvovala
hlavou. “Až přijde War, budu mu to muset říct!”
“Ne!”
vyhrkla vyděšeně Thea. Proč byla sakra vyděšená? Ptala se sama
sebe. “On o tom... Neví o tom. Mám víc brainstormů, ale ani o
jednom z nich neví. Zabil by mě.”
“Nepřeháněj,”
odfrkla si Lia. “Ten chlap by ti nezkřivil vlásek na hlavě. A
pokud to není šílenost typu “připoutejte mě ke zdi” tak ti
to projde. Takže ven s tím zbytkem!”
“Dobře,” povzdechla si Thea. “Jedná se o
to, že bych chtěla polovinu své firemní budovy věnovat na vaše
účely. Něco jako zasedačku skupiny, chápeš, ne? No a část
zisku bych automaticky dávala na právě onu skupinu.”
Lia seděla tiše, s pokerovým výrazem na tváři. “To si děláš
prdel, že jo?”
“V
hlavě mi to špatně neznělo a vlastně mi to pořád blbě nezní,”
pokrčila rameny v odpověď.
“Taky
mi to nezní vůbec špatně!” vypískla její sestřenice radostí.
“Konečně dokopu toho idiota, aby tu skupinu zoficiálněl! Stejně
už dávno fungujou jako bratrstvo. Měl by si to uvědomit.”
Thea zamrkala. A pak znovu a ještě jednou. Otevřala ústa a opět
je zavřela, zcela zmatená sestřenčinou reakcí. Jistě, že měl
být na místě úsměv a pochvala. Ale zatraceně, kde se tu vzal
ten zuřivý vír emocí?
“Zas
až tak úžasný to zase není, Lio,” vysoukala ze sebe zmatená
Thea.
“Máš
pravdu, není,” přikývla žena v odpověď, “ale je to zajímavý
nápad. Trocha toho nadšení navíc nikdy neuškodí.”
Ou, zásah do černého, pomyslila si kysele.
“To
je jedno,” mávla nad tím vším rukou. “Pořád jsou
důležitější věci na řešení. Vím, že mám hodně práce -
jak na sobě, tak na učení se o tomhle světě.”
“To
máš,” přikývla Lia, dívajíc se při tom na hodinky. “V
kolik že přijde?”
“Teď
bude jedenáct,” broukla Thea, “říkal, že do půlnoci tu bude.
Slíbil mi, že se o to pokusí.”
Lia přikývla v odpověď a dále jen seděla na křesle, snažíc
se uvolnit své vyčerpané tělo. Úplněk uměl být svině.
Srdečná vďaka za dnešnú nádhernú kapitolu!!! :-) Mať tak Theine problémy s peniazmi :-D
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělou kapitolu!!! :-)
OdpovědětVymazat