Ve víru šílenství - Romeo a Fanynka

Ahoj všem,
úvodem jenom pár otravných slov od autora!
Chci vám všem, ať už můj blog čtete, komentujete, nebo jste na něj jen omylem narazili, poděkovat! Mám hroznou radost z každého komentáře, z každého "kliknutí" a vůbec z toho, že mé příběhy čtete.
Momentálně budu delší dobu pryč, takže nebude čas na napsání další kapitoly, ale už brzy dopíšu Pod nadvládou noci a vrhnu se - doufám, že k vaší velké radosti - na povídku "Království Války a Citu". Po ní? No, nechte se překvapit, ale plány mám!
Teď už jen krátká povídka na pozvednutí nálady.
Užijte si mou verzi Romea a Julie á la "šílená fanynka".
S láskou,
Adeele

Pod nadvládou noci 22

Lia se zamračila na několik lidských policistů, kteří se před setměním vyrojili u ní v domě. Jako by její PÚS - v překladu před úplňkový syndrom - byl málo a ona musela poslouchat ještě jejich blábolení o nějaké okrskové akci.

Byl tu i pan Kobliha a pokoušel se z ní nepodělat strachy. Čas od času vrhl pohled jejím směrem anebo se letmo usmál. Nic neobvyklého, pokud ve vaší přítomnosti častokrát nebrečel. Ještě menší dodatek - kvůli vám.

Pod nadvládou noci 21

“Dvacet mužů,” promluvit Matte ke královně, dnes oděné do černých průsvitných šatů a koženého spodního prádla. “To je to, co potřebuji k útoku na Dům.”

Královna odtrhla svůj pohled od dalšího z nových válečníků a podívala se na něj. “Jenom dvacet?” zeptala se bez špetky pozornosti či zájmu v hlase.

Pod nadvládou noci 20

Matte seděl opřený o sloup v bohaté části Baltimoru. Ne, že by se flákal, nebo podobným způsobem relaxoval, on vypracovával plán útoku na Dům začátků. Ten, který stál naproti němu hrdě, stejně jako jeho majitelka. Právě teď bylo něco málo okolo půl dvanácté večer - do úplňku zbývaly tři dny - počítaje dnešek - a většina měničů byla na sračky.

Pod nadvládou noci 19

Královna seděla a zírala na několik dospělých jedinců. Byli dokonalí ve všech možných ohledech.

Pak tu byla jejich oddanost a to, že poslechli bez přemýšlení. Dokonalý válečníci, kteří se před ničím nezastaví. Před nikým.

Pod nadvládou noci 18

Ryenne se zatmělo před očima. Musela se chytit kuchyňského pultu, u kterého zrovna ničila další sadu nožů – pokus o vaření číslo tisíc dvě stě padesát, nebo tak nějak. Doposud si nezvykla na vize, které ji přepadaly nepřipravenou. Jediným varováním byla temnota, i když ani ta nepřicházela zrovna načas.

Pod nadvládou noci 17

Thea se převalila na bok a opřela si hlavu o ruku. Bylo něco málo po poledni a ona nedokázala zamhouřit oka. Stále znovu a znovu se otáčela na spícího Wara a dívala se, jak klidně oddechuje. Vypadal tak klidně a spokojeně, že mu téměř záviděla. Jenže neměla co. Klidný byl jen tehdy, kdy byl schopen nahmatat ji po svém boku a spokojený po jejich milování. Ne, že ona by nebyla. Ba naopak, jeho doteky a polibky ji utěšovaly a odnášely někam, kde neexistoval nikdo jiný, kromě nich dvou.