Dům počátků byl zničen a podle zpráv mnoha policistů, co
přežili útok, Ophilia Strike zemřela. Pravda ale ležela někde
jinde. Těžce raněná a vyčerpaná, Theina sestřenice byla možná
mrtvá pro lidský svět, ale ve světě měničů se zrodila nová
žena – Kylie Fighter. Pro Theu bylo ze začátku velice těžce,
stejně jako pro ostatní, začít své sestřenici říkat jiným
jménem. I sama Lia – Kylie – s tím měla ze začátku problémy,
ale na nové jméno si rychle zvykla.
Největší ránou pro ni však bylo to, že se musela vzdát původního Domu začátků a vytvořit zcela nový, a to ve spolupráci s Theinou firmou. A právě zmíněná firma stála u vzniku skupiny silných válečníků, kteří měli za úkol ochraňovat svět lidí od světa ostatních bytostí. Bratrstvo Poutníků se stalo symbolem Pheculiahrem.
A Thea? Po jejím prvním kolapsu po přeměně ve vlčici se
probudila až po dvou dnech, kdy se War málem umořil hlady. Po
Wayfarerových testech se zjistilo, že za jeho slabost a špatný
stav organismu může neschopnost jeho těla přijmou „slabou“
lidskou krev. War potřeboval krev čistokrevných. Její krev.
Thee to nevadilo, dělit se svým druhem o vlastní krev? Kdepak.
Ráda mu dala to, co potřeboval, zvláště pak když si představila
odměnu, která se vším souvisela.
Dva měsíce po útoku na Dům byl od útoků Dexian klid. Dva dlouhé
měsíce se budovalo impérium, kterému budou vládnou nadpřirozené
bytosti.
Klepání na dveře vytrhlo Theu z jejích myšlenek. „Dále,“
zavrčela a odtrhla oči od papírů před ní.
Dovnitř do kanceláře vstoupil War a usmál se na svou družku.
„Ahoj, kotě,“ zamručel a s úsměvem se bokem opřel o desku
stolu. Thea si stáhla brýle na špičku nosu – nepotřebovala je,
ale zvyk byl železnou košilí.
„Ware?“ zvedla jedno obočí. „Stalo se něco?“
„Kdepak,“ zamručel, „jenom jsem tě potřeboval vidět a říct
ti, že díky mé úžasné družce se právě dokončil zbytek
druhého Sídla začátků.“
„Sídlo začátků?“
„Jo, Lia-ehm-Kylie se rozhodla, že Dům už je otřepaný. Sice mi
to přijde pořád stejné, ale...“
„Ale Kylie má vlastní hlavu.“
„Přesně tak.“ Zavrtěl hlavou. „Je to zvláštní, brát ji
jako nového člověka. To, že jsme ji přijali do Bratrstva,
naštvalo hodně lidí. Zvláště pak Ace.“
Thea se uchechtla. „Ace je kapitola sama o sobě.“
„Trefa do černého.“
„Takže Sídlo je dokončené?“
War přikývl. „Právě jsme přijali několik lidí na řízení
jeho chodu – všechno jsou to měniči, jak sis přála.“
Povzdychla si. „Nepřála jsem si to, je to tak bezpečnější.
Podle mých propočtů...“
„Tvoje propočty jsou v tuhle chvíli naprosto zbytečný. Kam se
poděla moje iracionální a agresivní ženská?“
„Odnesl si ji úplněk,“ odfrkla si. Když se zpětně ohlédla
na to, jak se chovala, málem zešílela studem. Jak mohla být tak
agresivní? Vzteklá? A extrémně vulgární? I když, zamručela si
v duchu, občas je být „zlá štětka“ velká výhoda. „Ale
dneska večer by se mohla na chvíli vrátit... řekněme... na pár
hodin... a v naší ložnici.“ Skousla si spodní ret a zamrkala na
něj zpoza brýlí.
War zamručel. „To si nechám líbit.“
„Teď zpátky k vážnějším tématům. Co útoky Dexian?“
zeptala se ho.
War se posadil do křesla naproti ní a nohy si hodil na stůl. Thea
stihla jen tak tak odstrčit hromadu spisů ohledně nových
zaměstnanců a obchodních partnerů. Hodila po něm ošklivý
pohled.
„Útoky se pořád drží jen na úrovni normálních potyček,
které jsme měli ještě před náhlými ztrátami a únosy mladých
lidí z hrany...“
„Chceš říct míšenců.“
„Nechtěl jsem být vůči tobě hrubý.“
„Ani nemůžeš. Můj táta byl už ani nevím co a moje máma? Ta
byla člověk. A co jsem já? Čistokrevný vlkodlak, který vznikl
díky zkumavce.“
„Takhle o sobě nemluv.“
„Jak říkáš,“ odsekla a opřela se do židle.
Povzdychl si. „Chlapi to hlídají. Nic není mimo normu. Jako
by...“
„Se všechno najednou vypařilo z povrchu zemského.“
Přikývl. „Přesně tak. Ať už Dexian vládl kdokoliv, stáhl se
do ústraní, nebo umřel.“
„O tom silně pochybuji. Mám podivný pocit, že tohle je teprve
začátek.“
„Máš pravdu, také mám to podivné tušení. Ale ať už je to
jakkoliv, Dexian tu vždy byli a vždy budou. Všechno je to o
rovnováze jejich násilí a útoků na nevinné.“
Usmála se na něj. War měl pravdu a jeho logika byla občas až
šokující.
Podíval se na ni se zvláštním světlem v očích. „Miluju tě,
Theo.“
Zarazila se, oči rozevřené dokořán. Miluje ji? Samozřejmě, ona
miluje jeho, ale nikdy... nikdy nečekala, že od něj ta slova
uslyší. Otevřela ústa, ale nevyšla z nich ani hláska.
Zalapala po dechu jako leklá ryba.
„Nemusíš nic říkat teď, zatím mi stačí, když se mnou
zůstaneš, ale, Theo, jsi moje družka, vím to, cítím to v každé
buňce v mém těle, kterou mám. A taky vím, že tě miluju. Zůstaň
se mnou a láska přijde časem. Musí.“
„Ale, Ware,“ vysoukala ze sebe. „To je přeci...“
„Šílené? Já vím. Starý chlap jako já se zamiluje a ještě
ke všemu do krásky, jako jsi ty,“ povzdychl si. „Nikdy bych
nečekal, že se mi něco takového stane.
Ale jak vidíš, stalo se a já už si nedovedu představit, že bych
bez tebe měl žít. Patříš ke mně, Theo. Bez tebe jsem nic.“
Zamžikala, aby zahnala podivnou vlhkost z očí. Vlčice uvnitř ní
spokojeně mručela.
„Chci, aby sis to rozmyslela. Žijeme spoulu, Theo. Chci aby to
bylo oficiální.“
„Taky tě miluji,“ vyhrkla rychle, než stihl říct něco
dalšího.
Podíval se na ni. Zprvu vypadal zmateně, ale pak, po několika
vteřinách, vyskočil na nohy a přitáhl si ji přes stůl k
tobě.Ignoroval její chabý odpor a tiše vykřiknuté: „Papíry!“
Políbil ji. Tělem jim projela elektrizující vlna energii, která
je rozezvučela jako struny. Rukou zašátral po zapínání její
košile, ale lehké plácnutí přes ruku ho vyrušilo.
„Tady určitě ne,“ prohlásila Thea.
„A proč ne?“ Kdyby to nebylo tak dětinské, dupnul by.
„Za prvé, minule jsem zničili všechny spisy a tentokrát je
opravdu potřebuji. Za druhé, když mi dáš deset minut, všechno
tady dokončím a můžeme se přesunout do ložnice...“
Zavrněl jako kocour, co právě slíznul smetanu. „Výzva přijata,
čekám tě za deset minut v ložnici, ani o minutu déle.“
Přikývla a opět si skousla spodní ret.
Tohle byl teď její život. Měla druha, vlastnila obrovskou
korporaci a aby toho nebylo málo, patřila k hlavám Pheculiahrem –
proč? Byla královnou nejmenovaného krále.
Thea se usmála. Co víc si mohl jeden od života přát?
<3 <3 <3
Její syn byl mrtvý. Matte, její prvorozený, byl mrtvý, a to
všechno kvůli němu. Kvůli Warovi a jeho pitomé družce!
Královna Dexian zařvala zlostí. Idiot nebo ne, Matte byl jejím
prvorozeným a jeho smrt ji hluboce zasáhla do jejího chladného
srdce.
Chtěla se pomstít, ale msta si vyžadovala svůj čas.
Jak se dozvěděla, Pheculiahrem se seskupili v jeden celek a ta
děvka, co vedla Dům, byla po smrti. Jenže dvacet jejích mužů a
dokonce i MATTE také.
Utrpěla velkou oběť pro nic.
Zařvala a poté se usadila na svůj trůn.
Potřebovala plán a takové si vyžadují čas.
„Volala jste mě, má paní?“
Tmavovlasý muž vstoupil do jejích soukromých pokojů a ona ho
sjela pohledem. Úsměv si jí pohrával na rtech. Její tajná
zbraň...
„Iane, drahoušku,“ zavrněla královna, „jde všechno podle
plánu?“
Štíhlý muž se poklonil. „Všechno jde jako na drátkách, má
paní...“
„Výborně!“ zatleskala. „Kolečka se brzy začnou otáčet!“
Oba dva se tiše rozesmáli...
Wow. Díky za další kapitolu :) Jen menší dotaz bude povídka i o Aceovi a Lie? :D Těším se na pokračování :)
OdpovědětVymazatPříběh o Aceovi a Lie plánuji napsat po další naplánované povídce :)
VymazatMoc děkuji za další skvělou kapitolu! :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za kapitolu!!! :-);-) a budem tu aj pri pokračovaní... ;-)
OdpovědětVymazat