Lia
se zamračila na několik lidských policistů, kteří se před
setměním vyrojili u ní v domě. Jako by její PÚS - v překladu
před úplňkový syndrom
- byl málo a ona musela poslouchat ještě jejich blábolení o
nějaké okrskové akci.
Byl
tu i pan Kobliha a pokoušel se z ní nepodělat strachy. Čas od času
vrhl pohled jejím směrem anebo se letmo usmál. Nic neobvyklého,
pokud ve vaší přítomnosti častokrát nebrečel. Ještě menší
dodatek - kvůli vám.
A
tihle otrapové se tu právě začali ochomýtat. Jako
by den nebyl posranej dost, pomyslila
si vztekle.
“Nemám
čas,” zopakovala během posledních deseti minut snad po sté.
“Nikam nepůjdu.”
“Ale,
slečno!” zvolal dvaadvacetiletý strážník.
Byl
to nováček a pracoval pro ni. Jelikož ho občas litovala, protože
připomínal takovou holku pro všechno, docela se s ním spřátelila.
Jemně
se na něj usmála. “Ne, opravdu nemám čas. Jsem si jistá, že
se obejdete i beze mě.” Strážník protáhl obličej.
“Je
mi líto chlapci,” pokrčila rameny. “Jak to tak vypadá, budu
muset přijít příště.”
Většina
mužů se na ni alespoň křivě usmála. A tu chvíli si vybrala
Thea, aby se vřítila dovnitř za doprovodu hlasitých nadávek a
urážek, směřujících k Warovi.
Několik
policistů se zamračilo, zbytku spadla při pohledu na příchozí
dvojici brada. Lia jen pozvedla obočí a sledovala Theu, oblečenou v černých riflích, bílém tílku a vysokých kožených botách
s přezkami. Mahagonová záplava vlasů se v umělém světle
neuvěřitelně leskla.
“Řekla
jsem ti, ať jsi ticho a necháš mě na pokoji!” zařvala přes
rameno a protáhla se okolo několika mužů.
O
čtvrt vteřiny později vstoupil do budovy dvou metrový War, jež
byl celý v černém a jeho kožená bagančata dusala na kamenné
podlaze.
“Theo,”
zavrčel. Několik strážníků se narovnalo a sledovali jej
ostražitým pohledem. Pan Kobliha se natáhl k pasu, kde měl
ukrytou zbraň. Lia se zmučeně nadechla.
“Pánové,”
zavrčela na všechny přítomné policisty. “Tohle je moje
sestřenice a její druh - War, prosím, nevytahujte na něj zbraně,
je neškodný. Jen se tváří jako by mu z prdele trčela obří
tříska.”
Atmosféra
nepatrně povolila a několik mužů se dokonce zasmálo. War se jen
narovnal do své plné výšky a šlehl po ní pohledem. “Jediná
tříska, která se mi zarývá do prdele, je tvoje sestřenice.”
Vzduchem
proletěl domácí telefon, na rychlo vyrvaný ze zdi. “Jdi se už
bodnout!” zařvala Thea a sípavě dýchala, snažíc se uklidnit
svou vlčici. Vlastně jí až teď došlo, že svědky jejich první
a už den trvajcí hádky je několik policistů. Ale co, měla se
tím zpropadeným telefonem trefit a on na místo toho proletí vedle
jeho hlavy.
Popravdě,
odpustila mu ten přestupek už před několika hodinami - po
vášnivém usmiřovacím sexu, jak jinak -, ale zkrátka ji už
štvalo poslouchat to zvíře uvnitř ní a potřebovala si na někom,
něčem, vylít zlost. Proč tedy nevyužít toho, že ji War
nasral?
“Srát
na to!” rozhodil rukama a zajel si jimi do vlasů. Pohledem sjel na
roztříštění telefon a ušklíbl se. Kdyby mu někdo řekl, že
žít s vlkodlakem před úplňkem je procházka růžovým sadem,
teď by mu na dvakrát zlomil nos. Možná i na třikrát a pár
zlomených žeber k tomu.
Sakra,
věděl, že na něj už není nasraná a dělá jen všechno proto,
aby ho rozzuřila, ale snažil se to přejít bez povšimnutí.
Nebyla tady jediná, kdo umí hrát divadlo.
“Jo,
jasně, ser na to,” odfrkla si pohoršeně. “Proč bys mi také
nemohl jinak pomoct? Nebo jsem škrábatko já a ty jsi ten, kdo má
svrbění?”
“Jste
si jistá,” naklonil se k Lie pan Kobliha, “že nemáme
zasahovat, madam?”
“Jsem
si jistá,” přikývla, “tohle je běžná partnerská hádka.” Usmála se sama pro sebe při představě, jak to bude asi vypadat,
až Theu chytne opravdový “rapl”.
“A
když už jsem ta tříska v tvojí dokonalý prdeli,” zařvala
Thea a přidusala těsně před Wara, “měla bych se asi pakovat,
abych ti náhodou neničila image, že?”
Hrudí
se vyzývavě otřela o jeho a zvedla jedno obočí. “Nemyslíš
si?”
Právě
to byl moment, kdy si War přitáhl její rty k těm svým a hrubě
ji políbil. Po chvilce se polibek zvrtl v boj o dominanci.
Pan Kobliha si odkašlal a nervózně přešlápl z nohy na nohu. Několik
dalších mužů nepatrně zrudlo a zbytek je bezostyšně sledoval.
Co nemáš doma, hledej jinde...
“Nahoře
je volný pokoj,” odkašlala si Lia, ukazujíc palcem zmíněným
směrem. “Tedy, pokud neplánujete mým kolegům udělat show?”
Thea
se od svého druha přemáhaně odtrhla a přejela si hřbetem ruky
přes opuchlé rty. War následoval jejího příkladu.
Srdečná vďaka za ďalšiu kapitolu!!! A teším sa naďalšie pokračovanie! :-) ;-)
OdpovědětVymazatDíky moc za další kapitolu!!
OdpovědětVymazatHmmm... Nálada a elán na písanie sa vracia akosi pomaly... Ale chodím sem a stále čakám na nový prídavok ;-) :-) :-D
OdpovědětVymazatYanico, neboj :) nálada na psaní je, ale teprve nedávno jsem se vrátila z pracovní stáže, kde jsem neměla vlastní počítač ve volném čase. Pokud se nic nepokazí, do konce týdne přidám další část PNN :)
Vymazat