Pod nadvládou noci 22

Lia se zamračila na několik lidských policistů, kteří se před setměním vyrojili u ní v domě. Jako by její PÚS - v překladu před úplňkový syndrom - byl málo a ona musela poslouchat ještě jejich blábolení o nějaké okrskové akci.

Byl tu i pan Kobliha a pokoušel se z ní nepodělat strachy. Čas od času vrhl pohled jejím směrem anebo se letmo usmál. Nic neobvyklého, pokud ve vaší přítomnosti častokrát nebrečel. Ještě menší dodatek - kvůli vám.

Ale nejvíc ji sralo to, že po včerejším Warovo fiasku, kdy se “omylem” pustil do rvačky s Dexian a Thea zuřila vzteky, protože nepřišel v domluvený čas - lépe řečeno vůbec - byla včerejší schůzka posunuta na dnešek.

A tihle otrapové se tu právě začali ochomýtat. Jako by den nebyl posranej dost, pomyslila si vztekle.

“Nemám čas,” zopakovala během posledních deseti minut snad po sté. “Nikam nepůjdu.”

“Ale, slečno!” zvolal dvaadvacetiletý strážník.

Byl to nováček a pracoval pro ni. Jelikož ho občas litovala, protože připomínal takovou holku pro všechno, docela se s ním spřátelila.

Jemně se na něj usmála. “Ne, opravdu nemám čas. Jsem si jistá, že se obejdete i beze mě.” Strážník protáhl obličej.

“Je mi líto chlapci,” pokrčila rameny. “Jak to tak vypadá, budu muset přijít příště.”

Většina mužů se na ni alespoň křivě usmála. A tu chvíli si vybrala Thea, aby se vřítila dovnitř za doprovodu hlasitých nadávek a urážek, směřujících k Warovi.

Několik policistů se zamračilo, zbytku spadla při pohledu na příchozí dvojici brada. Lia jen pozvedla obočí a sledovala Theu, oblečenou v černých riflích, bílém tílku a vysokých kožených botách s přezkami. Mahagonová záplava vlasů se v umělém světle neuvěřitelně leskla.

“Řekla jsem ti, ať jsi ticho a necháš mě na pokoji!” zařvala přes rameno a protáhla se okolo několika mužů.

O čtvrt vteřiny později vstoupil do budovy dvou metrový War, jež byl celý v černém a jeho kožená bagančata dusala na kamenné podlaze.

“Theo,” zavrčel. Několik strážníků se narovnalo a sledovali jej ostražitým pohledem. Pan Kobliha se natáhl k pasu, kde měl ukrytou zbraň. Lia se zmučeně nadechla.

“Pánové,” zavrčela na všechny přítomné policisty. “Tohle je moje sestřenice a její druh - War, prosím, nevytahujte na něj zbraně, je neškodný. Jen se tváří jako by mu z prdele trčela obří tříska.”

Atmosféra nepatrně povolila a několik mužů se dokonce zasmálo. War se jen narovnal do své plné výšky a šlehl po ní pohledem. “Jediná tříska, která se mi zarývá do prdele, je tvoje sestřenice.”

Vzduchem proletěl domácí telefon, na rychlo vyrvaný ze zdi. “Jdi se už bodnout!” zařvala Thea a sípavě dýchala, snažíc se uklidnit svou vlčici. Vlastně jí až teď došlo, že svědky jejich první a už den trvajcí hádky je několik policistů. Ale co, měla se tím zpropadeným telefonem trefit a on na místo toho proletí vedle jeho hlavy.

Popravdě, odpustila mu ten přestupek už před několika hodinami - po vášnivém usmiřovacím sexu, jak jinak -, ale zkrátka ji už štvalo poslouchat to zvíře uvnitř ní a potřebovala si na někom, něčem, vylít zlost. Proč tedy nevyužít toho, že ji War nasral?

“Srát na to!” rozhodil rukama a zajel si jimi do vlasů. Pohledem sjel na roztříštění telefon a ušklíbl se. Kdyby mu někdo řekl, že žít s vlkodlakem před úplňkem je procházka růžovým sadem, teď by mu na dvakrát zlomil nos. Možná i na třikrát a pár zlomených žeber k tomu.

Sakra, věděl, že na něj už není nasraná a dělá jen všechno proto, aby ho rozzuřila, ale snažil se to přejít bez povšimnutí. Nebyla tady jediná, kdo umí hrát divadlo.

“Jo, jasně, ser na to,” odfrkla si pohoršeně. “Proč bys mi také nemohl jinak pomoct? Nebo jsem škrábatko já a ty jsi ten, kdo má svrbění?”

“Jste si jistá,” naklonil se k Lie pan Kobliha, “že nemáme zasahovat, madam?”

“Jsem si jistá,” přikývla, “tohle je běžná partnerská hádka.” Usmála se sama pro sebe při představě, jak to bude asi vypadat, až Theu chytne opravdový “rapl”.

“A když už jsem ta tříska v tvojí dokonalý prdeli,” zařvala Thea a přidusala těsně před Wara, “měla bych se asi pakovat, abych ti náhodou neničila image, že?”

Hrudí se vyzývavě otřela o jeho a zvedla jedno obočí. “Nemyslíš si?”

Právě to byl moment, kdy si War přitáhl její rty k těm svým a hrubě ji políbil. Po chvilce se polibek zvrtl v boj o dominanci.

Pan Kobliha si odkašlal a nervózně přešlápl z nohy na nohu. Několik dalších mužů nepatrně zrudlo a zbytek je bezostyšně sledoval. Co nemáš doma, hledej jinde...

“Nahoře je volný pokoj,” odkašlala si Lia, ukazujíc palcem zmíněným směrem. “Tedy, pokud neplánujete mým kolegům udělat show?”

Thea se od svého druha přemáhaně odtrhla a přejela si hřbetem ruky přes opuchlé rty. War následoval jejího příkladu.