Království Ledu a Ohně - kapitola 6

Do svatby zbýval týden. Obě dvě království začínala slavit a připravovat se na blížící slavnosti. Dokonce i sousední země se rozhodly navštívit tuto událost. Jediný, kdo z ní neměl radost, byla Mayga.

Přesně před dvěma roky se nabídla vesnickému chlapci a ten ji hrubě odmítl. Teď si onen pobuda bere její sestru a z něj se vyklubal ztracený princ.

A matka nevypadala, že by se těšila na splnění svého slibu. Laia mohla být nejstarší dcerou, ale Mayga byla tou oblíbenou u jejich matky. Byla stejně ambiciózní, jako ona. A když něco chtěla, uchýlila se ke všem - i těm nevšedním, nebo radikálním - řešením.

Možná bude muset zabít svou sestru. Nebyla to nijak vysoká cena, v porovnání s možností mít jeho. Matka jí sice slíbila, že se o vše postará, možná, že by to i dodržela, ale nedočkavost byla rodinným rysem.

Právě teď mířila do trůnního sálu, kde hodlala zažádat o přístup, do podzemních prostor. Tam mířila jen v případě krajní nouze a míchala zde ty nejsmrtelnější jedy a lektvary.

Jediný háček byl v tom, že jejich matka měla klíč u sebe od té doby, kdy Mayga otrávila několik vesnických děvek.

Tedy, ne, že by to někdo řešil. Děvky přeci umíraly každou chvíli a jedna či dvě mrtvé navíc nebylo nic brutálního.

Tiše otevřela masivní dřevěné dveře a vklouzla do bílé místnosti. Aurora seděla tam, kde kdykoliv jindy, na svém trůně, v rukou držíc nažloutlý papír.

“Matko,” promluvila, kráčejíc směrem k ní. Aurora zvedla svůj indigový pohled, stejný, jakým byla obdařena pouze Laia. Všechny ostatní měly oči hnědé po otci.

“Co ty tady?” řekla jí v odpověď, zcela vynechávajíc pozdrav. “Čekala jsem, že tě uvidím až u večeře.”

“Potřebuji laskavost,” pokrčila rameny. “Chci, abys mi dala klíč ke sklepení.”

“Ke sklepení?” zopakovala po ní Aurora. “Máš tam zakázaný přístup, tvá poslední hra skončila dost ošklivě.”

“Nechci nikoho zabít,” lhala, “chci jen trochu ovlivnit princovy myšlenky a vyřadit Laiu na chvíli z provozu.”

Královna se zamračila. “Neměla bych ti to dovolit,” řekla po chvíli mlčení, “ale pokud mi slíbíš, že nikoho nezabiješ...”

“Nezabiju,” překřížila za zády prsty, “přísahám.”

Královna pokrčila rameny a sáhla do nádoby vedle trůnu. Pak natáhla ruku se zlatě se lesknoucím klíčem. “Nechci, abys ublížila Laie,” zaváhala na chvíli. “Možná, že by pro tebe nebylo špatné manželství s jiným princem...”

“Já chci jen Reera,” přerušila ji Mayga. “Když ho nebudu mít já, tak nikdo.” S těmi slovy vytrhla své matce klíč z ruky a odpochodovala pryč.

Aurora za ní mlčky zírala.

Jed byl silný. Stačila jediná kapka a Laia by se již nikdy více neprobudila. Jen jediná kapka a její starší sestřička by zůstala navždy mladá. A ona by získala svého muže. Bylo to v úmluvě, že pokud nejstarší dcera zemře, vezme si princ její nástupkyni. Tou byla ona.

Takže jediné, co musela Mayga udělat, bylo propašovat tu maličkou kapku jedu do číše své sestry při dnešní večeři.

Nezdálo se být nijak těžké, pokud vám služebnictvo neustále nelezlo do zelí. Když už se dostala k té zpropadené číši, přišel panoš s vínem. Po jeho odchodu nastoupilo několik služek. Děvečky pobíhaly sem a tam s jídlem. Její matka se rozhodla dorazit o něco málo dříve.

Pokud by ji viděla, mohla by všechno překazit. Jak se zdálo, královna už neměla v plánu zbavit se ani prince, ani Laii. Ba naopak, podporovala je v jejich štěstí. A zradila ji. Jak se zdálo, staré pořekadlo nelhalo a pes, který štěká, nekouše.

Smůla, že Mayga byla pravým opakem. Když už se téměř vzdala naděje, objevila se malá skulinka a ona bleskurychle odcizila sestřin pohár, kapajíc do něj jed ze svého prstenu.

Bez povšimnutí jej pak vrátila na místo. Necelou vteřinu poté se do jídelny nahrnuli hosté a obě královské rodiny.

Žárlivost jí proudila v žilách, když viděla, jak se Reer dívá na Laiu. Měla být na jejím místě. Měl chtít ji. To ona byla tou přitažlivější a oblíbenější.

Zhluboka se nadechla, uklidňujíc samu sebe, že brzy bude po všem. Co netušila bylo, že její plán zmaří princův otec. Ten se po celou dobu večeře mračil, mírně nasávajíc vzduch do plic. Když pak nadešla chvíle přípitku, vyrazil číši z Lainých dlaní.

“Otče!” vykřikl rozzuřený Reer. Král ho však ignoroval a se zúženýma očima pozoroval, jak se podlaha pod vylitým vínem začíná vlnit a syčet.

Jemný hukot v sále utichl.

“Ve víně byl jed,” promluvil tiše král a pohledem sjel na královnu. Ta lehce zrudla a pootevřela rty. Nedalo se popřít, že byla v šoku stejně jako zbytek sálu.

“Nesmysl,” usmála se Lai. “Musíte se mýlit, Vaše Veli-,” pohled jí padl na rozpouštějící se mramor.

Reer zavrčel. “Co to má, sakra, znamenat?” zařval do tíživého ticha. Mayga zrudla zlostí. Takhle to být nemělo, Laia měla vypít to zatracené víno a usnout věčným spánkem. Její místo by zaujala přeci Mayga, to bylo jasně dané. Tak proč do toho král zasáhl? Proč všechno překazil?

Vyskočila na nohy, třesoucí se zlostí. “Tak to být nemělo,” vykřikla. “Víno, měla vypít to zatracené víno a pak usnout!”

Laia pohlédla na svou sestru, v očích nevěřící pohled. “Maygo?”

“Nekoukej na mě tak! Je to tvoje vina, za všechno můžeš ty! Musíš mít i tu jedinou věc, po které prahnu! Taor, nebo princ Reer, jak chceš, měl být můj!” křičela dál, v očích slzy.

“Jenže on mě nechtěl, protože jsi ho očarovala. Chtěla jsem ho, ale on mne odmítl! Řekl mi ne! A všechno jen kvůli tobě!” ukázala na ni prstem. Pak sáhla po sklence vína a napila se.

“To bylo tak těžké udělat tohle? Jenom jeden hlt, jeden jediný...!” zarazila se, oči do široka rozevřené. “Co to...” S hrůzou v očích se podívala na svůj prsten. Nevěděla kdy v průběhu noci, ale jak se zdálo, několik kapek vyklouzlo z otevřeného šperku a ukáplo do jejího vlastního nápoje.

Zakašlala a pak zavřela oči, pomalu se sunouc k zemi. Proč... Proč ona? To chtěla tak moc? Chtěla jen toho, koho milovala... Svět okolo ní se ponořil do temnoty.

Laia sledovala, jak se její sestřička zhroutila k zemi a její pleť zbledla, až se zdála téměř sněhově bílou.

Přeci se to nemohlo stát, Mayga ji nemohla chtít mrtvou, když nic neudělala. Nebo snad ano? Roztřásla se po celém těle, zvedla se, oběhla stůl a chytila Maygu do nářuče. Dívčino tělo bylo chladné a tep sotva znatelný.

“Nech ji být,” promluvila královna Aurora, “pokud vypila jed, koluje jí teď v žilách a dostane se do kůže. Není mrtvá, vím to.”

Laia na ni pohlédla, skze slzy ji sotva viděla. Ale uposlechla. Reer k ní přistoupil a odtáhl ji o kus dál.

“Mayga není mrtvá,” zamumlala královna znovu. “Jen tvrdě spí...” Nikdo z přítomných nevěděl, ke komu promlouvá. Snad sama k sobě, nebo k lidem v jídelně?

“Matko?” vzlykla Laia. “Prosím, matko...” O co prosila? Co chtěla vědět? Její sestra před ní ležela, krásná jako vždy, ale stejně tak chladná.

“Vaše Výsost má pravdu, princezno,” do sálu vklouzla stařena v černém plášti. “Vaše sestra jen spí a bude spát dlouho, dokud nepřijde muž, odolný vůči moci jedu a schopný prolomit ledy okolo jejího srdce.”

“Kdo jsi?” zavrčel na ni Reer, utahujíc své paže okolo pasu své ženy.

“Nikdo,” odpověděla vrásčitá žena. “Jsem Nikdo. Věštkyně. Prorok. Říkej mi, jak se ti zlíbí, malý princi.” Po těch slovech prošla okolo královniny židle a pokračovala dál, dokud nedošla k nim.

“Princezna bude spát, dokud se kletba, jež na sebe samou uvalila, neprolomí polibkem. Jen ten je dost mocný, aby zničil moc jedu. Ale kolik princů, nebo vůbec mužů, bude ochotných políbit Ledovou princeznu?” Pokrčila rameny. “Je to jen otázkou osudu. Nelámej si nad tím hlavu, princezno Laio,” stařena natáhla ruku a přejela po Laině hebké kůži.

Reer zavrčel. Byla to přirozená reakce. Vlastně to ani neudělal vědomě, zkrátka jen nechtěl cizí ruce, kromě těch jeho, na Laině těle.

“Tohle je už jiná pohádka,” zamumlala stařena, “postarám se o tvou sestru dobře, princezno, věř mi.” Pak se otočila čelem ke královně. “Pokud to Její Výsost dovolí?”

“Postarej se o ni, Nikdo,” zašeptala královna Aurora. Stařena znovu přikývla a o chvilku později už v místnosti nebyla ani ona, ani Mayga.

Nebylo divu, že se příběh o Ledové princezně, prokleté věčným spánkem, roznesl do všech krajů Čarosvěta. Laia po své sestře truchlila, stejně tak i zbytek paláce a království Ledu. Nikdo se nedozvěděl o pokusu otrávit novou královnu a toto malé tajemství zůstalo mezi několika málo vyvolenými.