pondělí 23. března 2015

Království Ledu a Ohně - kapitola 5

Přísahala by, že ve chvíli, kdy jeho otec, král, vyslovil ta slova, srdce se jí zastavilo. Vezme si ho, jejího milovaného Taora. Nebude muset obětovat své city nikomu jinému, než jemu.
Nejraději by se teď rozbrečela radostí a úlevou. Nejraději by mu skočila do náručí a zulíbala ho.
“Otče,” vetřel se do jejích myšlenek jeho hlas. “Říkal jsem, že...”
“Nejsem slepý, synu,” přerušil ho král, “vidím, že ti na princezně Laie záleží. Sňatek vás dvou nebude nijaké utrpení, řekl bych.” Zamával na Taora obočím. “Nemám pravdu.”
Spadla mu brada. Ano, přesně to se stalo těsně před tím, než vybuchla smíchy. Nevěřícně se na ni podíval a pak svou pozornost upřel zpět na krále.
“A líbí se mi, když slyším, jak mě nazýváš svým otcem,” zněžněl Aeresův výraz. Královna Adderiana v pozadí tiše vzlykala a po očích se jí kutálely krvavé slzy.
Na svůj seznam si musela připsat, že upíři mají možná i více citlivé emoce, než obyčejné bytosti, lidé a mágové.
“Laia? Mám si vzít Laiu?” koktal. “Já...”
“Ty si ji samozřejmě vezmeš za ženu, synu,” nenechal jej opět domluvit král. “A pokud to bude možné, uzavřete sňatek co nejrychleji.”
“Ano, ano,” přikyvovala Adderiana vášnivě. “Čekala jsem na vnoučata o několik let déle, než jsme tě našli!”
Ostatní dcery královny Aurory se začaly chechtat. “Výborně, takže se oslava může uskutečnit tak do tří měsíců nejdéle?” zeptala se královna. “Moje povinnost matky pak přejde na manžela,” nechala se slyšet.


“Nenecháme to tak, že ne?” zamručela Mayga ke své matce, když královská rodina, spolu se všemi Aurořinými dcerami, opustila sál. “Nedovolíš jí, aby si ho vzala, že ne?”
Královna Aurora se tiše zasmála. “Už jednou jsem slíbila, že království Ohně bude moje, ne?” Bílá látka šatů se zavlnila, jak si přehodila nohu přes nohu. “A tak se také stane.”
Mayga se uchechtla. “Chci prince pro sebe, mamá,” dupla nohou v kožené botě. “Chtěla jsem ho i před tím, než ho měla ona. Chci ho i teď.”
Aurora se na svou dceru podívala s jiskrou v očích. “Nejsem bohyně, ale mám k ní poměrně blízko,” odpověděla, “pokusím se udělat, co budu moct, zlatíčko.”
Štíhlá dívka zatleskala a zahleděla se na dveře. “Nevím, co na ní všichni vidí. Kdybych byla o rok a půl starší, je ze mě třikrát - ne, desetkrát! - lepší panovnice, než bude kdy ona. Je moc hodná.”
“Maygo, nechej teď toho,” uzemnila ji královna. “Tvůj čas jednou nadejde a až se tak stane, všichni budou při tom.”
Dívka pomalu přikývla.

1 komentář: