Přísahala by, že ve chvíli, kdy jeho otec, král, vyslovil ta
slova, srdce se jí zastavilo. Vezme si ho, jejího milovaného
Taora. Nebude muset obětovat své city nikomu jinému, než jemu.
Nejraději by se teď rozbrečela radostí a úlevou. Nejraději by
mu skočila do náručí a zulíbala ho.
“Nejsem slepý, synu,” přerušil ho král, “vidím, že ti na
princezně Laie záleží. Sňatek vás dvou nebude nijaké utrpení,
řekl bych.” Zamával na Taora obočím. “Nemám pravdu.”
Spadla mu brada. Ano, přesně to se stalo těsně před tím, než
vybuchla smíchy. Nevěřícně se na ni podíval a pak svou
pozornost upřel zpět na krále.
“A líbí se mi, když slyším, jak mě nazýváš svým otcem,”
zněžněl Aeresův výraz. Královna Adderiana v pozadí tiše
vzlykala a po očích se jí kutálely krvavé slzy.
Na svůj seznam si musela připsat, že upíři mají možná i více
citlivé emoce, než obyčejné bytosti, lidé a mágové.
“Laia? Mám si vzít Laiu?” koktal. “Já...”
“Ty si ji samozřejmě vezmeš za ženu, synu,” nenechal jej opět
domluvit král. “A pokud to bude možné, uzavřete sňatek co
nejrychleji.”
“Ano, ano,” přikyvovala Adderiana vášnivě. “Čekala jsem na
vnoučata o několik let déle, než jsme tě našli!”
Ostatní dcery královny Aurory se začaly chechtat. “Výborně,
takže se oslava může uskutečnit tak do tří měsíců nejdéle?”
zeptala se královna. “Moje povinnost matky pak přejde na
manžela,” nechala se slyšet.
“Nenecháme to tak, že ne?” zamručela Mayga ke své matce, když
královská rodina, spolu se všemi Aurořinými dcerami, opustila
sál. “Nedovolíš jí, aby si ho vzala, že ne?”
Královna Aurora se tiše zasmála. “Už jednou jsem slíbila, že
království Ohně bude moje, ne?” Bílá látka šatů se
zavlnila, jak si přehodila nohu přes nohu. “A tak se také
stane.”
Mayga se uchechtla. “Chci prince pro sebe, mamá,” dupla nohou v
kožené botě. “Chtěla jsem ho i před tím, než ho měla ona.
Chci ho i teď.”
Aurora se na svou dceru podívala s jiskrou v očích. “Nejsem
bohyně, ale mám k ní poměrně blízko,” odpověděla, “pokusím
se udělat, co budu moct, zlatíčko.”
Štíhlá
dívka zatleskala a zahleděla se na dveře. “Nevím, co na ní
všichni vidí. Kdybych byla o rok a půl starší, je ze mě třikrát
- ne, desetkrát! - lepší panovnice, než bude kdy ona. Je moc
hodná.”
“Maygo, nechej teď toho,” uzemnila ji královna. “Tvůj čas
jednou nadejde a až se tak stane, všichni budou při tom.”
Dívka pomalu přikývla.
Díky moc!! :-) :-)
OdpovědětVymazat