Království Ledu a Ohně - kapitola 4

Nemohl tomu uvěřit. Před čtyřmi dny mu u chatrče zastavil královský kočár s králem a královnou sousedního království. On vlastně ani nestihl zastavit, když se z něj vyřítila malá, sotva metr padesát, vysoká žena s černými vlasy a skočila mu kolem krku.

Sakra, dokázal tam jen tak stát a držet ji v pase, když z kočáru vystoupil jeho dvojník. Starší dvojník s vypracovanějším tělem a jantarovýma očima. A smál se. Opravdu se usmíval od ucha k uchu, odhalujíc tak dokonalý chrup.

To žena se ho odmítala pustit a neustále jej očichávala. Když pak zvedla hlavu, dívaly se na něj dvě nekonečně černé studny.

Po dvou - nebo třech - hodinách se oba dva jednohlasně rozhodli, že je jejich syn. Ztracený syn. Žena - jeho matka - brečela a muž se hrdě usmíval, pochvalujíc si svého následovníka.

Ani jeden z nich nebyl normální, to bylo to první, co si v hlavě srovnal a to druhé, věděl na sto procent, že tihle dva jsou jeho rodiče.

Když ho pak navlékli do slušného oblečení, musel se ošívat. Tohle nebylo nic, na co byl zvyklý. Chyběly mu pytlovinové kalhoty a bavlněná košile.

Na svou pravou rodinu si začal zvykat - a to až neuvěřitelně rychle. Překvapili ho, když nechtěli přespat nikde jinde, než na místě, kde žil celých svých třicet let. Vyprávěli mu o jeho zemi. Rozebírali jeho tělesné změny - a že jich, ehm, bylo opravdu dost.

A teď, po třech dnech, s ním mířili rovnou do paláce Ledové královny. Zachvěl se nad představou, že spatří Laiu. Svou Laiu.

Mohl zcela jistě říct, že nebylo nic nepříjemnějšího, než mít ve svém příbytku svou matku a otce a probouzet se s masivní erekcí. Viděl ji před sebou jako té noci. A chtěl ji ještě víc než kdy dřív.

Když se blížili k obrovské bílé stavbě, stáhl se mu žaludek nervozitou.

“To bude v pořádku,” pohladila jej jeho matka po paži. “Musíme jen navštívit královnu a vyjednat podmínky sňatku teď, když už jsi zpět.”

“Sňatku?” zamračil se na ni. Tohle pro něj byla úplná novinka.

“Ale jistě,” promluvil otec, “když jsi se narodil, naše země uzavřela mír s královstvím Ledu za podmínky, že se dva nejstarší potomci vezmou.”

“A co já vím, tak princezna je slušná dívka,” prohodila znovu jeho matka.

Musel na chvíli zavřít oční víčka. Věděl, že je Laia princezna. A teď ho na výsost sralo, že nevěděl kolikátá. Mohl se jen modlit, aby byla prvorozená.

Kočár se zastavil a oni vystoupili. Okamžitě byli uvedeni dovnitř a sluha utíkal královně oznámit jejich přítomnost. Slyšitelný výkřik jej zaskočil, ale neměl dost času na přemýšlení. Do pěti vteřin se vrátil sluha a odváděl je do korunního sálu.

Očima přejel po pěti přítomných ženách, když ji konečně spatřil. Byla bledá, bledší než obvykle, a pod očima měla obrovské černé kruhy. Jak se zdálo, jejich odloučení je ranilo oba dva.

Jenže pro něj nebylo krásnější ženy. Když si myslil, že se bude moct znovu vyspat s nějakou vesnickou děvkou, mýlil se. Jediná žena, na kterou dokázal položit za posledních několik týdnů ruku, byla ona.

Všechny královniny dcery povstaly a poklonily se. Stejně tak učinil i on a jeho rodina. Pak už ji znovu vyhledal pohledem a spatřil údiv v těch indigových očích.

“Vaše výsosti,” zahřměl jeho otec.

“Je mi ctí vás znovu vidět, Aeresi,” pokývla mu hlavou a zahleděla se na jeho choť, “Adderiano.”

“I já Vás znovu ráda vidím, Auroro,” pokývla Adderiana. Aurora se zvedla, ukazujíc svým hostí místa k sezení.

“Posaďte se, musíte být po té cestě unaveni,” usmála se, kupodivu vřele. Taor si vždy představoval královnu Ledového království jako odměřenou mrchu, neschopnou jakýchkoliv emocí.

Zřejmě se spletl.

“Nejsme,” odpověděl Aeres, “odpočinuli jsme si u našeho syna.” Pokynul hlavou k Taorovi. “Jak se zdá, celou dobu žil můj potomek na vašem území, Vaše Výsosti.”

Tentokrát viděl jiskru v královniných očích - zcela jasně a čistě. “Ale? Opravdu? Nevěděla jsem o jeho přítomnosti. Jinak by se mu samozřejmě dostalo náležitého zacházení. Nemám pravdu, Laio?”

Dívka sebou škubla, ale okamžitě se napřímila. Jemný ruměnec polil průsvitnou kůži. “Samozřejmě, matko.”

Taor se na ni podíval, lehký úsměv hrající si na jeho rtech. Té pozornosti se mu dostalo a to v dostatečném množství nahé kůže.

Královnin pohled se zaměřil na něj a on se znovu lehce uklonil. “Výsosti,” promluvil zřetelně, “je mi ctí.”

A půjde rovnou do pekla. Nechtěl mít s touhle ženskou nic společného. Pokud bude jeho tchyně - pouze v případě, že jeho ženou bude Laia, tak nebude protestovat. V opačném případě nastane konec světa.

“Chtěli byste ještě dnes projednat sňatek? Nebo máte v plánu ještě čekat? Myslím, že má dcera je v nejlepších letech na vdávání.”

Tiché zaúpění se rozlehlo místností. “Matko,” zamručela Laia, “tohle už jsme probíraly.”

“Zřejmě ne dost,” zasyčela královna, “když máš stále nějaké protesty!”

Aeres pohlédl na svého syna, který upřeně pozoroval princeznu Laiu. Musel by být slepý, aby nepoznal příznaky chronické zamilovanosti mezi životními druhy. Přesně takhle se totiž tvářil, když poprvé spatřil Adderianu.

“Myslím, že sňatek je již vyřešený,” prohlásil. “Můj syn si vezme vaši nejstarší dceru, Auroro.”