středa 25. března 2015

Království Ledu a Ohně - epilog

O pět měsíců později...

Laia zasténala a zaryla nehty do Taorovo/Reerovo zad. Cítila vyvrcholení, jak se pomaličku přibližuje a napětí v těle se stupňuje. Její choť měl zuby zabořené hluboko v jejím hrdle a tiše předl, připomínajíc dokonale spokojeného kocoura.
Prohnula se v zádech jako luk a tiše vykřikla. Stejný okamžik si vybral k tomu, aby propašoval ruku mezi jejich těla, čímž ji donutil vyvrcholit. Netrvalo to dlouho a i jeho zvířecí řev se připojil k jejímu tichému lapání po dechu.
Otočil se, stále pohřben v ní, tak, že mu nyní ležela na břiše. Políbil ji do vlasů, kterými se často prohraboval. Zvedla k němu své indigové oči.
“Hm-mh,” protáhla a natáhla se pro polibek. S radostí jí vyhověl.
“Nemůžu uvěřit, že jsi moje,” zabručel jí do rtů. Mluvil pravdu. Když tenkrát odjel z hradu, přivezli jej rovnou do jeho domoviny. Hned věděl, že tam patří. Když viděl ulice plné energických a usměvavých tvorů, kteří nevypadali jako slabé mouchy, musel se usmát. Království Ohně překypovalo city, jak těmi dobrými, tak špatnými.
A sem chtěl přivést svou nevěstu. Když pak po měsíci Laia přijela, tušil, že se do tohohle místa zamilovala. Její světlá pleť zde nabrala lehce zlatavý nádech a když se pak procházela skrze ulice, vypadala jako padlý anděl.
Lid z obou království je přijal snad až příliš rychle a rád. Jeho návrat se stal opěvovanou událostí a svatba byla jednou z nejočekávanějších.
Kdyby mu někdy někdo řekl, že je princ a že se po uši zamiluje do ženy, poslal by ho do hodně dalekých končin. Teď... Teď by mu jen potřásl rukou a řekl, jaký je to génius.
Dokonce si i neuvěřitelně rychle navykl na své rodiče. Možná - zcela určitě - navykl nebylo to správné slovo. On si ty dva zamiloval. Jeho otec byl silný muž a matka neuvěřitelná žena.
Miloval je, ale jeho srdce tak či onak patřilo Laie.
“Já si rychle zvykám,” zamumlala vyčerpaně. “Miluji tě, Taore, tedy, ehm, Reere” zašeptala.
Prudce se posadil a probral ji z podivného polospánku. Byli spolu přes rok, ale poprvé, úplně poprvé, mu řekla, že ho miluje. Čekal na tu chvíli asi jako staré babky na nejnovější klepy.
“Cos to řekla?” zeptal se, spíše aby se ujistil, že slyšel správně.
“Že tě miluji,” odsekla, “nemusels mě kvůli tomu takhle budit!” Zvýšila lehce hlas.
“Taky tě miluju, ach bože, už tak dlouho,” vytáhl ji kousek nahoru a políbil na rty. Zavrčel, když mu jej se stejnou vervou oplácela.
“Hm, tohle jsem chtěla slyšet,” zavrněla spokojeně a objala ho okolo krku. Prsty mu na temeni kreslila podivné obrazce.
Jeho tělo znovu ožilo a Laia se zasmála. Pokrčil rameny. “Je to tvoje chyba,” usmál se, přitahujíc si ji blíže. “Měla by ses o to postarat.”
Zastrčila si pramen vlasů za ucho. “Ráda,” jemně zrudla, putujíc rukama dolů po jeho těle.

3 komentáře: