Začalo
to jedem a jím to i končilo, alespoň pro krásné a zlomyslné
princezny z království Ledu. Mayga teď zažila, jaké to je cítit
tělo, jak umírá, na vlastní kůži. Chtěla to, co nemohla mít.
Nemohla mít to, po čem tak prahla.
Pár
hloupých kapek jedu, který měl navždy uspat její sestru, ukáplo
i do jejího poháru, z něhož se houževnatě napila, aby podpořila
svá slova i činy. Jenže místo hřejivého pocitu vína, jak
klouzá útrobami do žaludku, pocítila ledové pařáty smrti.
A
pak už ji obklopovala temnota a ticho. Vnímala jen nepatrně a
neúplně to, co se okolo ní dělo. Věděla, že ji Nikdo
odveze pryč, protože přeci jen byla Dobrou
vílou celého magického
světa.
Ledová
slza sjela po chladné a bledé líci dolů, kde ji Nikdo setřela
kapesníčkem z hrubé bavlny.
„Maličká,“
zamručela, „měla ses naučit dřív, že láska nechodí na
zavolání. Že srdci neporučíš a činy, které jsi proti ostatním
spřádala, se proti tobě obrátí,“ stařena si sama pokývala
hlavou v odpověď.
„Teď
budeš spát, maličká, dokud si pro tebe nepřijde tvůj... doufej,
že princ. Máš štěstí, že jed, co jsem ti dala, není smrtící.
I když smrt připomíná stav, v jehož objetí se teď nacházíš.“
Nikdo
projela rukou v dlouhých, dříve sytě zlatých, dnes už pouze
sněhově bílých vlasech. Jemné vlnky si pohrávaly v hustém
závoji, který Maygu obklopoval. Vlasy, které rostly, i když
jejich nositelka spala spánkem mrtvých.
„Růženka
musí žít...,“ zamumlala Nikdo a vyprostila svou stářím
zkroucenou a vrásčitou ruku ze zajetí hedvábného oparu. „A ty,
má milá, budeš teď Růženkou. Příběhy se překrucují samy od
sebe a já je musím napravovat. Pravá láska zvítězí, zlo
prohraje. Jen místo trnu, otrávila ses jedem.“
Postava
ve voze vedle ní sice nemohla odpovědět, ale i tak Nikdo
považovala za důležité jí sdělit potřebná fakta. Spolu s
princeznou se blížily do království Noci – přezdívaného
Válka a Cit. Proč? Protože právě tady se vytvářely příběhy
utkané z vláken pravé lásky, války a citů.
Věž,
postavená jako útočiště pro mladou Maygu, byla několik desítek
stop vysoká, postavená ve tvaru kruhu z těžkých a mohutných
šedivých kamenů, mezi nimiž již začínal prorůstat divoký
břečťan a různě barevné hortenzie. Vše vystavěné uprostřed
hlubokého lesa na mýtině, která jen zářila zelení.
Netrvalo
dlouho a Nikdo dopravila Maygu na vrchol věže, tam ji pak zanechala
osudu a vydala se do další země hledat další příběh. A pokud
nebude potřeba jejích služeb, příběh Války a Citu mohl
započít...
Děkuji moc za skvělou kapitolu,těším se na pokračování!!! :-) :-)
OdpovědětVymazatZní to opravdu skvěle! :3 Moc se těším na první kapitolu. :)
OdpovědětVymazatHmmm... Prológ zaujal. Na ďalšie kapitoly sa určite prídem pozrieť!!! :-)
OdpovědětVymazatZní to hodně dobře a těším se na první kapitolu :) Prostě píšeš bezvadně, všichni to víme :D :3
OdpovědětVymazatChodím pozerať... chodím... a Adelaid nepridáva a nepridáva... ;-) :-D
OdpovědětVymazat