sobota 28. února 2015

Království Války a Citu - Prolog



Začalo to jedem a jím to i končilo, alespoň pro krásné a zlomyslné princezny z království Ledu. Mayga teď zažila, jaké to je cítit tělo, jak umírá, na vlastní kůži. Chtěla to, co nemohla mít. Nemohla mít to, po čem tak prahla.

Pár hloupých kapek jedu, který měl navždy uspat její sestru, ukáplo i do jejího poháru, z něhož se houževnatě napila, aby podpořila svá slova i činy. Jenže místo hřejivého pocitu vína, jak klouzá útrobami do žaludku, pocítila ledové pařáty smrti.
A pak už ji obklopovala temnota a ticho. Vnímala jen nepatrně a neúplně to, co se okolo ní dělo. Věděla, že ji Nikdo odveze pryč, protože přeci jen byla Dobrou vílou celého magického světa.
Ledová slza sjela po chladné a bledé líci dolů, kde ji Nikdo setřela kapesníčkem z hrubé bavlny.
Maličká,“ zamručela, „měla ses naučit dřív, že láska nechodí na zavolání. Že srdci neporučíš a činy, které jsi proti ostatním spřádala, se proti tobě obrátí,“ stařena si sama pokývala hlavou v odpověď.
Teď budeš spát, maličká, dokud si pro tebe nepřijde tvůj... doufej, že princ. Máš štěstí, že jed, co jsem ti dala, není smrtící. I když smrt připomíná stav, v jehož objetí se teď nacházíš.“
Nikdo projela rukou v dlouhých, dříve sytě zlatých, dnes už pouze sněhově bílých vlasech. Jemné vlnky si pohrávaly v hustém závoji, který Maygu obklopoval. Vlasy, které rostly, i když jejich nositelka spala spánkem mrtvých.
Růženka musí žít...,“ zamumlala Nikdo a vyprostila svou stářím zkroucenou a vrásčitou ruku ze zajetí hedvábného oparu. „A ty, má milá, budeš teď Růženkou. Příběhy se překrucují samy od sebe a já je musím napravovat. Pravá láska zvítězí, zlo prohraje. Jen místo trnu, otrávila ses jedem.“
Postava ve voze vedle ní sice nemohla odpovědět, ale i tak Nikdo považovala za důležité jí sdělit potřebná fakta. Spolu s princeznou se blížily do království Noci – přezdívaného Válka a Cit. Proč? Protože právě tady se vytvářely příběhy utkané z vláken pravé lásky, války a citů.
Věž, postavená jako útočiště pro mladou Maygu, byla několik desítek stop vysoká, postavená ve tvaru kruhu z těžkých a mohutných šedivých kamenů, mezi nimiž již začínal prorůstat divoký břečťan a různě barevné hortenzie. Vše vystavěné uprostřed hlubokého lesa na mýtině, která jen zářila zelení.
Netrvalo dlouho a Nikdo dopravila Maygu na vrchol věže, tam ji pak zanechala osudu a vydala se do další země hledat další příběh. A pokud nebude potřeba jejích služeb, příběh Války a Citu mohl započít...

5 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělou kapitolu,těším se na pokračování!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zní to opravdu skvěle! :3 Moc se těším na první kapitolu. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hmmm... Prológ zaujal. Na ďalšie kapitoly sa určite prídem pozrieť!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Zní to hodně dobře a těším se na první kapitolu :) Prostě píšeš bezvadně, všichni to víme :D :3

    OdpovědětVymazat
  5. Chodím pozerať... chodím... a Adelaid nepridáva a nepridáva... ;-) :-D

    OdpovědětVymazat